Dračí sluj draka Exilese

FURSONA

Modrý tygrovaný elektrický drak ~ český název

Draco Venetus Pantherina Electricus ~ latinský název

Accounts ~ FurAffinity.net | Last.fm | deviantART

DC2.Dw Gm L18m27w W T1.4t Phwflt Sks,wk Cbl-|in-,eye+,veb!,win+,fbk Bzz A N? R+++! Ac+++ S+ I V+++

Dragon Code ~ Vytvořit | Dekódovat

CHARAKTER ~ written by @Saphi

Závoj ticha lehce protrhlo sotva slyšitelné zavrčení. V tu dobu právě vycházelo slunce. Čím více jeho velký kotouč sytě žluté barvy, mírně potřísněný červenkou, stoupal nad obzor, tím více přibývalo světla. Po hustém mlžném oparu, který každé ráno obklopoval vrcholky hor, již nebylo památky. Na povrchu listů a na špičkách trav se v malých kapičkách rosy blištily a odrážely zlatavé sluneční paprsky. Celé údolí a přiléhající vysoké skalní štíty poseté spoustou velkých děr a prostorných jeskyní, se pomaloučku probouzelo k životu.
Napříč údolím se odvážil přelétnout první denní pták. Vším prostupovalo příjemné ticho a harmonie. V údolí vládl klid. Alespoň do chvíle, kdy se ozvalo další zavrčení – tentokrát hlasitější. Jeho ozvěna se okamžitě roznesla vzduchem a ještě dlouho se odrážela o okolní skaliska, než úplně zanikla.
Drak zvednul hlavu a zaposlouchal se. natočil krk a vystavil tak na obdiv své nádherné modré šupiny, které měly v některých místech sytější odstín a které se pak sbíhaly po celém jeho těle do nepravidelných pruhů, jenž jemně lemovaly a zdobily celé jeho tělo.
Svýma klidnýma očima se zadíval kamsi do prázdna. Jakoby něco nebo někoho hledaly. Měly mírně nažloutlou barvu a úplně stejnou zlatavou jiskru, jako právě vycházející zářivé slunce. Kožní lem, který drakovi zakrýval kousek očních víček, dotvářel dračím očím jejich šikmější a dravější pohled a dával tak vyniknout strunovitě černé zorničce, která je pro dračí oko typická.
Exiles pohodil hlavou a pootevřel tlamu. Na chvíli bylo možné zahlédnout jeho bílé a velmi ostré zuby a špičáky. Dva z těch největších potom v předkusu vystupovaly z jeho tlamy a v mírném prodloužení byly viditelné i když byly čelisti sklapnuté. Na hlavě měl modrý leviatan vyrostlé čtyři trnovité výstupky ebenově černé barvy, které svým vzhledem i zakroucením vypadaly jako rohy těch nejvznešenějších tvorů. Mezi místy, kde Exilesovi vyrůstaly trny, se nacházela hříva, z níž do stran vystupovaly velmi jemné blanité výběžky světle modrá a azurové barvy. Trny se jemně a přirozeně proplétaly pásem hřívky a všech blanek, který se volně táhnul přes celý drakův hřbet až do půli ocasu, kde se plynule zužoval a zanikal. Celý dlouhý ocas byl zakončen rovněž blanitými výběžky směřujícími do stran a přesně lemujícími koneček ocasu. V místech mezi nimi vyrůstaly dlouhé hřivnaté výběžky, které ocasu přidávaly na již tak vysoké eleganci.
Drak ležel na břiše, hlavu zvednutou, a pozorně si prohlížel okolí. Obě zadní nohy měl volně položené tlapkami vzhůru. Na volně vyklenuté prsty a drápy na nich elegantně vystrčené vzhůru, tak dynamicky kopírující křivky drakova těla, byl opravdu nádherný pohled. Přední tlapy měl překřížené přes sebe a maličko nervózně zarýval drápy do země.Slunce už vylezlo nad obzor dostatečně vysoko a tak se drak rozhodnul roztáhnout svá křídla a pořádně si prohřát tělo. Světle modré blanky na křídlech opřel drak o zem a hezky se vyhříval. Uplynula sotva chvíle a začal blaženě vrnět. Položil si hlavu na přední tlapky a spokojeně zavřel oči.
Ačkoliv Exiles odpočíval sám, měl rád společnost a jistě by mu bylo líto, kdyby ho společnost odsoudila. Velmi spokojený byl, když věděl, že má někoho, na kom by mu mohlo záležet, koho by mohl mít rád a o koho by mohl pečovat. Byl šťastný, když měl i někoho, komu by na něm také tolik záleželo a který by ho měl rád úplně stejně. Tento drak nebyl jako všichni ostatní. Tím, co měl v sobě byl jistě v mnoha ohledech výjimečný. Oplýval skromností, byl vždy upřímný a zášť mu byla cizí. Většinou si šel za svým snem, za svým cílem a občas dosti žárlil. Nedokázal by bezdůvodně ublížit, pokud mu předtím nebylo ublíženo.
Exiles napjal křídla a zvednul je. Zadní tlapy si přitáhnul k tělu. Pomalým pohybem se postavil na všechny čtyři a se vší ladností se protáhnul. Pootevřel tlamičku, vycenil zuby a mírně zavrčel. Poté se podíval na nebe. V jeho očích se odrážely sněhově bílí beránci mraků. Pohodil ocasem ze strany na stranu a s výskokem se vznesl do vzduchu. Párkrát zakroužil nad místem, kde spal – nad polorozbořenými ruinami pískovcového chrámu. Právě ty si vybral pro jejich romantické působení. Po chvíli párkrát mocně máchnul křídly a letěl dál. Silueta letícího draka byla proti slunci vidět ještě chvíli, než drak úplně zmizel z dohledu.